Prag
Hlavní město České republiky lež! na řece Vltavě. Zde Přemyslovci v 9. století založili Pražský hrad a v 10. století pak Vyšehrad, kam přemístili své sídlo. Pod ochranou těchto dvou hradů docházelo na obou březích Vltavy k osídlování německými a židovskými obchodníky a domácími řemeslníky. Okolo let 1230-1234 udělil král Václav I. Praze městská práva.
V roce 1348 zde Karel IV. založil první univerzitu ve střední Evropě. „Zlaté město“ se dnes představuje jako uzavřený městský komplex charakterizovaný gotikou a barokem s mnoha nádhernými kostely, paláci a měšťanskými domy. Od roku 1992 patří historické jádro Prahy ke světovému dědictví UNESCO.
V Praze se soustřeďoval nejdůležitější solný trh v Čechách. Sůl se do města dovážela jak z jihu (Passau, Salzburg, Gmunden) tak ze severu (Halle). Sůl ze solivarů v Halle, označovaná v Praze jako „míšeňská“, dobyla město ve 14.-16. století po souši i po vodách řek Labe a Vltavy. Pravidelné zásobování českého trhu solí ze severu zajistil král Karel IV. tzv. „konkurenčním principem“. Podle „Zlaté buly“ z r. 1356 tvořily všechny zásoby soli v zemi tzv. „královský regál“. Clo se od 14. století vybíralo v Týnském dvoře (zvaném také, „Ungelt“ – staroněm. „clo – dodnes vedle Týnského chrámu). Výměnou za sůl se získávalo obilí, víno, sladový ječmen, kožešiny, dřevo, barevné kovy a další zboží. Od 16. století v Praze vládli Habsburkové, kteří dávali přednost soli z rakouského Gmundenu, a tak dodávek z Halle značně ubylo. Po roce 1620 se rakouský monopol obchodu se solí prosadil v celých Čechách.